Mateřská a potřebný brainstorming
Kojení, plínky, bobky, křik, ťuťu ňuňu, vaření, praní a dalších sto věcí, které se smrsknou do jedné a jednoho věčného kolotoče. Do stereotypu, který prožívá každá máma, když je na mateřské a následně rodičovské dovolené. Dříve – jako bezdětná – jsem si říkala: „panebože, proč nejsou rádi, že jsou doma? Vždyť to je boží si s mimčem hrát, koukat na TV, chodit po venku, vypnout hlavu“. Ale až teď, kdy jsem s nimi v jednom pytli, moc dobře rozumím tomu, jak se ta máma doma cejtí odříznutá od světa. Teď, v době korony, možná víc, než kdy jindy.
A právě teď, když jsem v tomhle jednom kole, cítím nutnost se vzdělávat. Vzdělávat v tom, co mě tak moc baví. Marketing, sociální sítě a chování zákazníků na nich a spoustu jiných věcí. Hltám každou knížku, všechny tipy. Snažím se si budovat svoje malý podnikání s těmi svými „papírky“. Tohle pěkný označení vymyslela moje sestřenice, která žije ve Francii. (Díky Veru!) 🙂
Za kreativní sítě
Jednou ze stránek a profilů, které v tomto směru sleduju, je profil Barči a Domči s názvem Za kreativní sítě. Pokud vás tohle téma taky moc baví a zajímá, tak ho vřele doporučuju. Jedním z tipů, který doporučují nejen holky, ale který jsem viděla už na několika účtech, je nebát se někoho oslovit.
Spolupráce – dárkové koše
Dlouho jsem přemýšlela, koho vůbec. Kdo by byl fajn „společník“. Koho vůbec by mohly moje přání zajímat. A jednou v noci, jak jinak než mezi kojením, jsem narazila na Instagramu na #darkovekrabicky a řekla jsem si, že by to byla fajn spolupráce. Oslovila jsem asi 3 účty a čekala jsem. Říkala jsem si, že víc zkoušet nebudu a čím déle se nic nedělo, tím víc jsem si říkala, že to byla hloupost a hlavně troufalost. Takto malá firmička…
A víte co se stalo? S obří radostí dnes spolupracuju s rodinnou firmou z Prahy, která se zabývá prodejem dárkových košů s francouzskými delikatesami.
Přání ve francouzském stylu
Zadání od zákazníka znělo jasně. Přání, která budou mít nádech Francie. Hned mi v hlavě naběhly varianty přání, které by šly vyrobit, ale realita byla potom jiná 🙂
Sedla jsem si ke stolu a už to „lítalo“. Věděla jsem, že mám razítka Eiffelové věže, makronek, nějakých prostředků, které by k Francii šly také napasovat. Ale jak do přání dostat barvy Francie? Moje něžné květinové papíry tomu vůbec neodpovídaly. A tak jsem moc ráda, že jsem vymyslela varianty, na kterých jsme se nakonec s paní majitelkou domluvily.
Pokud se stydíte a chystáte se udělat také tento krok, mám pro vás jednu radu. Nebojte se, nemáte co ztratit (jedině získat)! Nikdo se vám smát nebude a jediné, co se může stát je, že se nestane nic (druhá strana se neozve) 🙂
Tak směle do toho!
Konečné varianty přání:
