Pořád si myslím, že byla moje svatba ten nejhezčí den v mým životě (hned po ní euforie z dokončení VŠ a „nikdyseužnebudušrotit“ nálady). I přesto bylo pár věcí, které jsem si mohla více pohlídat. Proto je vypíšu. Třeba se jednou někomu budou hodit:
- půjčený polaroid – jojo, věc, která mě mrzí nejvíce. Měli jsme půjčený polaroid z Brna za nemalý peníz (3 300,-) a k tomu dokoupené ještě fotky. Jedno balení má cca 20 ks a fotka vychází kolem 32,-/ks (v případě, že objednáte z eshopu z ciziny např. se dostanete až k 23-25,-). Jelikož jsme měli zimu, poprchalo a fučelo, lidé se fotili méně a pokud ano, dost se vyfotilo (i přes naše vysvětlivky na místě) pouze s fotkou pro sebe na památku. V knize máme vlepeno do 15 ks fotek (lidí bylo 80). Proto prosím mějte dopředu naplánované, které kamarádce řeknete o jakou pomoc. Svědkyně není nafukovací a vše stihnou nemůže 🙂 A to nemluvím o tom, že vás, jako svatebčany, to už vůbec netrkne – kontrolovat, kdo tam nechal fotku a koho tam nahnat.
- svatební cukroví – stejný případ jako nahoře – byli jsme s, teď už (pořád si nemůžu na to slovo zvyknout), manželem tak zaláskovaní a mimo, že jsme zapomněli lidem dávat krabičky s cukrovím. Takže jo, čtete dobře, krabičky ležely všechny celý večer ve sklípku, kde bylo hezky chladno. To, že už půlka lidí odjela a nikdo nerozdává na cestu, jsem pobrala až později. Ou shit! 🙂 Takže jsme rozdali alespoň té druhé půlce lidí. Do teď se za to stydím a je mi to hrozně líto.
- víno – to je spíše takové varování pro ty, kteří budou mít nějaká vína lahvová a nějaká rozlívaná. Prozřetelně jsme řekli obsluhujícím, aby nalili do džbánů 3 druhy vín. Jakmile dojdou, měli nalít také drahá vína z lahve (200,-/ks). Asi 10 minut po těchto informacích z naší strany slečny rozlily do džbánu lahve Muškátu. Arghhh! Napadlo by vás to? Otevřít několik lahví a nalít do džbánu? To už měly radši otevřít a postavit láhev na stůl 🙂
- fotografování – byl to takový frmol, že jsme stáli na jednom místě za stodolou a lidé docházeli za námi. S těmi jsme se fotili. Vůbec vás v ten den nenapadne přemýšlet nad tím, s kým fotku máte a s kým ne. A moje část rodiny, která hlídala babičku na vozíku, to bohužel také nesledovala. Nemám tedy fotku s babičkou (ani s nimi), která má 87 let. Byl to poslední měsíc, co byla u tety doma, což jsem také nevěděla. Teď už je v domově s péčí u Brna a NIKDY (vážně nikdy!) mě to nepřestane mrzet. Neměla jsem na ni čas 🙁 A i když vím, že s tím každý počítá, tohle bych chtěla vrátit zpátky. Fotku s Tomem ve svatebním a s babičkou, která se den ode dne horší, už mít totiž NIKDY nebudu…
Naštěstí jsou tyhle 4 věci všechno, co nás zpětně mrzí. V ten den jsme měli oči pro sebe a na nic z toho jsme si nevzpomněli. Všem přeju, aby byl Váš den přesně takový, jaký máte vysněný! A vůbec – lepší nemít žádné cíle, potom by mohlo přijít zklamání 🙂
M.